V ráno šedivé, bouřkový mrak,
Přelétl nad lidem bronzový drak.
Nebem se zaleskl smrtící blesk,
V očích lidu byl vidět stesk.
Kde jen se skrýváš draku náš,
Pročpak nás před jiným nehlídáš?
Ohněm svým pálí hráz,
Z jeho dechu však čiší mráz.
Stříbrňák urostlý kde jen spí,
Proč se konečně neprobudí?
Když životy naše jsou v ohrožení,
Proč už konečně nevypění?
Slíbíme poslušnost bronzovému,
Vzdáme se drakovi ukrutnému.
Nevinní za hříchy platit budou,
Byli ovládnuti touto zrůdou.
Vystaveni té pekelné stvůře,
Schováni částečně v zemské kůře.
Náš přítel selhal a odletěl,
O zkáze naší nic nevěděl.
Dnes jako otroci zde lidé žijí,
Ve velkém klubku dračích zmijí.
Vyhni se obloukem tomuto kraji,
Kdo projdou, svůj osud už znají...